Cesta rovnou do pekla

posted in: Nezařazené | 0

Dnes se spolu podíváme na druhou část Davidova 55. žalmu. Pokud máte po ruce Bibli a máte chvíli čas, přečtěte si nejdřív 16. a 17. kapitolu 2. Samuelovy. Příběh, který popisuje, nám pomůže pochopit Davidova slova.

Pokud už znáte příběh zrady, můžeme se pustit do pokračování žalmu:
„Zmať je, ó Pane, popleť jim jazyk,
vždyť jenom násilí a rozbroj rozseli.
Plíží se ve dne v noci po hradbách,
ve městě panuje útisk a hřích.“
(Žalm 55,10+11)

David volá k Bohu o pomoc, ale současně dělá to, co v té chvíli může udělat sám, posílá do Jeruzaléma Chúšaje, svého osobního rádce, aby se pokusil zmást Abšalóma. Z toho, jak se David modlí, je zřejmé, že mu nejde jen o to, aby se zachránil. Má obavy o celé království. Proto si stěžuje:
„V ulicích panuje hrubé násilí,
podraz a teror v nich zdomácněl.“
(Žalm 55,12) Stačí se podívat do historie kteréhokoli národa, abychom pochopili, že každý převrat a každá revoluce přinášejí násilí a utrpení spoustě lidí. To trápí i Davida.

Pak se ale zase vrací ke své situaci a k tomu, co právě prožívá. Není to poprvé, co mu někdo hrozí smrtí. Před Saulem utíkal dlouhá léta. Na něco podobného je zvyklý a umí si s tím poradit. Proto také říká:
„Od nepřítele je tohle běžné,
tam se dá čekat zlo a nenávist.
Výpadky zvenčí, ty mi neublíží,
ty umím odrazit, tím jsem si jist.“
(Žalm 55,13)

Je tu něco, co nečekal, a proto to bolí ještě víc, než vše ostatní:
„Tohle však přišlo z nečekané strany,
mým nepřítelem je můj kamarád.“
(Žalm 55,14)

David má těžkou hlavu z toho, že za tím vším je jeho syn Abšalóm. Jenže ten by sám nic nesvedl, kdyby se k němu nepřidal Achítofel. Tohoto muže si David vybral za jednoho ze svých poradců, protože ho považoval za přítele. Teď jeho přítel radí královu synovi, jak se Davida co nejrychleji zbavit.

David vzpomíná na dobu, kdy si s Achítofelem byli velice blízcí:
„Spolu jsme sedávali, jedli, spali,
do chrámu častokrát s radostí chodívali.“
(Žalm 55,15) Při čtení těchto slov se mi vybavil můj kamarád Láďa. Chodili jsme spolu do školy, hráli košíkovou, jezdili na vandry. Měli jsme mnoho společných zájmů. Neumím si představit, jak bych přežil situaci, kdy by mne Láďa zradil. Proto chápu Davida a jeho nářek.

Vše krásné, co se svým přítelem prožili, je najednou jen minulost. David poznává, jak bolí zrada přítele. Paradoxně se v té chvíli ale netrápí svým osudem. Má strach o Achítofela. I pro něho zpívá:
„Příteli zrádný, copak netušíš to,
že na cestě jste rovnou do pekla?
Vždyť jste svá srdce propůjčili zradě,
své duše otevřeli temné moci zla.“
(Žalm 55,16)

Zrada přítele je cestou do pekla. Achítofel to poznal velice brzy. Když zjistil, že Abšalóm nepřijal jeho radu, věděl, že je zle: „Udělal pořízení o svém domě a oběsil se.“ (2. Samuelova 17,33) Odpustil by David Achítofelovi jeho zradu? Odpustil by mu Hospodin? Achítofel se jich neptal a to byla jeho největší chyba.