Ať je král jako déšť

posted in: Nezařazené | 0

Život před nás staví stále nové výzvy. Na některé si troufáme, z jiných máme strach. Král Šalomoun se ocitá na Izraelském trůnu. Přestože ho jeho otec připravoval na převzetí vlády, když se tak stalo, mladý král dostává strach. Obává se toho, že tento úkol nezvládne.

Jednoho dne se obrací na Hospodina s prosbou o pomoc. Říká mu vše, co mu leží na srdci. Ve druhé části své modlitby prosí:
„Král ať se těší úctě, která nepomine,
tak jako slunce s měsícem tu stále trvají.“
(Žalm 72,5) Při změně „vedoucího“ mají lidé vždy zvláštní očekávání. Šalomoun nastupoval po svém otci Davidovi, který byl velmi oblíbený. Mladý král věděl, že to nebude mít snadné. Lidé v něm viděli Davidova syna a očekávali, že bude stejně dobrý jako jeho otec.

Jenže Šalomoun nebyl zkušený válečník, nebyl vychytralý diplomat jako jeho táta. Byl mladý a nezkušený. Přesto věděl, že bude záležet na něm samotném, zda naplní očekávání poddaných, nebo je zklame. Netroufá si na to sám, a proto se ve své modlitbě obrací na Hospodina a prosí o pomoc:
„Ať je král jako déšť,
který se snáší na posečenou louku,
jako hojná rosa na vyprahlou zem,
dokud měsíc trvá na obloze.“
(Žalm 72,6-7) Netouží po tom, aby vládl tvrdou rukou. Chce klidnou vládu, která přinese jeho zemi a všem jejím obyvatelům požehnání. Proto se přirovnává k dešti a rose.

Ví, že k takovému stavu potřebuje silné vojsko, protože jen tak bude mít Izrael pokoj od sousedních nepřátelských národů, které by Izrael nejraději zničily. Bylo mu jasné, že si musí udržet u těchto nepřátel stejný respekt, jaký získal David. Je mu jasné, že pro to bude muset možná i bojovat:
„Od moře až k moři bude zemi vládnout,
od řeky až na sám konec pevniny.“
(Žalm 72,8) Šalomoun netoužil po boji. Nebyl válečník jako jeho otec. Chtěl upevnit mír a pokojný život. Možná i proto prosí Hospodina o moudrost. Je mu jasné, že moudrá rozhodnutí jsou někdy mocnější prostředek než sebevětší armáda.

Šalomoun dále vyslovuje přání, které se na něm později naplní:
„Pokoří se před ním zvěř i kočovníci,
nepřátelé budou před ním líbat prach.
Vládcové Taršíše, Šeby, Sáby i ostrovů
pošlou mu dary, odvedou daně.
Králové všech zemí pokloní se před ním,

   sloužit jemu budou všechny národy.“ (Žalm 72,9-11) Pokud bychom si v Bibli přečetli příhody z Šalomounova života, zjistili bychom, že Bůh Šalomounovi jeho prosby naplnil. Izraelský král se ve své době stal panovníkem, který hýbal figurkami na politické „šachovnici“ – a to vše nejvíc díky moudrosti, kterou dostal od Hospodina.

Šalomoun je příkladem toho, že moudrost je silnější než zbraně. Chci-li žít se svým okolím v míru a pokoji, pak musím i já prosit Boha o dar moudrosti.