Bože, ty mi nabízíš svou důstojnost

posted in: Nezařazené | 0

Mladí lidé touží po dobrodružství. Spousta lidí vyhledává adrenalinové situace, ve kterých cítí napětí a často se dokonce dostávají do situací, kdy jde o život. Říkají tomu „odvaha“. Já to spíš považuji za hazard, ale v době mého dospívání jsem to viděl jinak.

Autor 71. žalmu zažil dobrodružný život a také v době, kdy má šediny, musí čelit smrtelnému nebezpečí. V jeho případě ale nejde o bláznivý sport. Stojí tváří v tvář nepřátelům, kteří ho chtějí zabít. V takové chvíli člověk hodnotí svůj život a přemýšlí nad tím, jaké „ohodnocení“ dostane na Božím soudu. Něco podobného prožívá muž, který složil tuto píseň:
„Tvá spravedlnost je nedostižná,
tvé činy nelze postihnout.
Kdo se ti, Bože, vyrovná.“
(Žalm 71,19) V okamžiku, kdy pravdivě hodnotím svůj život, objevuji, že před Boží spravedlností vlastně nemám žádnou šanci obstát. Vybavují se mi mé hříchy. Znovu se vrací vzpomínky na to, jak jsem ublížil druhým… I proto v tomto žalmu dvakrát čteme prosbu, aby nás Bůh neopouštěl v době stáří a nejvíc ve chvíli, kdy cítím, že přichází konec:
„Dal jsi mi ochutnat smrtelný strach,
ale opět mi vracíš život,
z propasti mne znovu pozdvihuješ.“
(Žalm 71,20) Nevíme, co prožil autor této písně. Muselo to být něco opravdu dramatického a hrozného, co pochopí možná jen ten, kdo bojoval se smrtelnou chorobou nebo se třeba topil.

Muž, který složil tuto píseň, vzpomíná na chvíle, kdy mu Bůh znovu vrátil život. Stalo se tak v okamžiku, kdy už moc nevěřil tomu, že ještě bude žít. Možná udělal něco, za co se teď stydí, proto pokračuje:
„Obnovuješ mou důstojnost,
útěchu do srdce vléváš.“
(Žalm 71,21) Právě tato slova se mi moc líbí. Hřích nás připravuje o důstojnost. Stydíme se před sebou, před ostatními a pokud věříme v Boha, tak i před ním. A právě Bůh je tím, kdo nám navrací naši ztracenou důstojnost. Díky jedné takové zkušenosti vznikl i tento žalm.

Proč byl napsán? Aby se autor pochlubil tím, jak je dobý? Ani náhodou:
„Ladím si harfu ke tvé chvále,
novými žalmy chci tě oslavit,
tvou věrnost, Pane, vyzpívat.
Nesmírná radost plní má ústa,
že jsi vykoupil mou duši.
Od rána do večera, bez oddechu
budu velebit tvou spravedlnost.
Umlknou ti, co kopali mi jámu.
hanbou se budou jejich srdce rdít.“
(Žalm 71,22-24)

Pokud čteme žalmy, pak se v našem srdci rozmáhá touha slavit Boha. Nejen za to, co nám už dal, ale i za, co nám dá, pokud to bude k našemu dobrému.
Tím největším důvodem k chválení Boha je skutečnost, že jen on mi může nabídnout důstojnost, o kterou mne okradl můj hřích.